Nechajte si zasielať novinky priamo do Vašej emailovej schránky. Stačí ak vložíte svoj email a stlačíte "prihlásiť".
1 Jn 3:1 - " Pozrite, akú veľkú lásku nám daroval Otec: voláme sa Božími deťmi a nimi aj sme. Preto nás svet nepozná, že nepoznal jeho."

Email: jnkiraly5@gmail.com
Túžiš poznať Boha bližšie? Hľadáš mladý kolektív ľudí s ktorými by si študoval Písmo Božie a základné témy Biblie, zaujímavosti zo sveta, dôkazy existencie Boha v matematike, fyzike a vede? Pridaj sa k nám a študuj s nami Písmo! Stretávame sa na byte v piatok - nedeľa.
Pre ľudí, ktorí sa chcú zapojiť do evanjelizácie, ale nevedia ako, sme pripravili letáky pre verejnosť, ktoré si môžete stiahnuť a vytlačiť, prípadne šíriť ďalej.
Vyhľadajte si na tejto stránke frázu či slovo, ktoré neviete nájsť.
Vzhľadom k veľkému záujmu návštevníkov a obšírnemu obsahu témat tu nenájdete Teológické úvahy, Audio knihy, Hudbu, Filmy, Knihy, skúsenosti ľudí a iné. Oveľa viac objavte na stránke zmensvojzivot.mypage.cz.
Navštívte nás!
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Objednajte si zdarma a nezáväzne knihu Veľký spor vekov od autorky Ellen Gould Whiteovej. Vyplňte do formulára Vaše kontaktné údaje a my Vám obratom pošleme knihu poštou na Vami uvedenú adresu. Kniha i poštovné sú úplne zadarmo.
Získajte zadarmo jednu z najrozšírenejších kníh na svete "Veľký spor vekov". Dozviete sa o histórii, súčasnosti a tiež budúcnosti tohto sveta. Viac informácií nájdete TU.

O projekte          Objednať
Bezejmennýtj.jpg
Boj bibliu - Zmeny v Božom Slove - Totálny útok
- Boj o Bibliu trvá dodnes, zmenila sa len forma. Hlavné prúdy biblických rukopisov. Origenes, Eusébius - gnostické učenie sa vkráda do kresťanstva. Vulgáta a Arianizmus. Alexandrijská knižnica - centrum okultizmu. Apokryfy.
Clipboard01.jpg
Zjavenie - Nevesta, šelma a Babylón
- Dokument strháva závoj skrytej histórie, vzniku Babylóna, odhaľuje pravdu o prenasledovaní Kristovej nevesty a totožnosť šelmy. Najkontroverznejšia kniha, ktorou sa zaoberá dokument dekódujúci vízie Zjavenia.
Clipboard01.jpg
Rajská záhrada Eden - Evolúcia vs kreacionizmus
- Je možné aby boli predpotopní ľudia vysoký viac ako 3 metre, vedeli o elektrickej energii, či metalurgii viac ako my dnes? Udiala sa vôbec potopa? Prečo sa v knihách nachádzajú falošné vedecké "fakty" podporujúce darwinovu teóriu? Milióny rokov - moderná rozprávka pre deti.
Clipboard01.jpg
Kázanie na hore - Peter ty si skala ..
- Čo mal Kristus na mysli, keď s Petrom hovoril o skale, na ktorej postaví svoju Cirkev? Akým spôsobom sa Ježišovo kázanie na hore premietlo do udalostí spojených s jeho ukrižovaním?
Clipboard01.jpg
Pátranie po sobote vo Vatikáne
- Samuele Bacchiocchi bol jediný nekatolík ktorý vyštudoval Pontifikálnu Gregoriánsku univerzitu vo Vatikáne. Vo svojej dizertácii dokázal, že zavedenie nedele je po-apoštolský fenomén a nemá biblické opodstatnenie.

Ktoré prednášky Vás oslovili najviac?

Archeológia (68 | 16%)
Babylon (12 | 3%)
Biblistika (12 | 3%)
Boží zákon (21 | 5%)
Cirkev (5 | 1%)
Dejiny a história (24 | 6%)
Doba konca (57 | 14%)
Ekumenizmus (11 | 3%)
Hudba (22 | 5%)
Ľudské vzťahy (12 | 3%)
Nebeská svätyňa (14 | 3%)
Odev a ozdoby (8 | 2%)
Potopa (15 | 3%)
Proroctvá (12 | 3%)
Sekty (3 | 1%)
Tajné spoločnosti (11 | 3%)
Zdravie (12 | 3%)
Životné skúsenosti (47 | 11%)
Luk 21:28
Keď sa toto začne diať, vzpriam­te sa a po­z­dvih­nite hlavy, pre­tože sa pri­bližuje vaše vy­kúpenie.
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Počet klimatických katastrof 1980 – 2011
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Priemerná globálna teplota 1860 – 2000
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
Počet distribuovaných Biblií 2009 – 2011
1900 - 2010

1900 - 2010

Prírodné katastrofy
Obsah CO2 2007 – 2010
Obsah CO2 2007 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Teplota 1850 – 2010
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac 1900 - 2011
Zemetrasenie o sile Magnitudy 6 a viac 1900 - 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
Tornáda v USA 1950 – 2011
TOPlist

Stránka rozšírená 14.8.2013

Bible plná chyb, aneb mnoho povyku pro nic

7348175614_6a5ab81d06_b.jpg
„Bible je plná chyb, té přece nemůžete důvěřovat", namítne nejeden skeptik. Diskusi byste sice za následného koktání vyzyvatele v drtivé většině případů ukončili dotazem na specifikaci zmíněných nepřesností, námitka je ale přesto relevantní a proto se na ni podívejme.

Křesťané mají na podkladě výpovědi Bible samotné o knize knih velmi vysoké mínění. Mimo jiné se tu například o Písmu mluví jako o Bohem vdechnutém textu. Když je to tak, může vůbec Bible obsahovat chyby? Zcela rozhodně ano a bylo by nakonec i trochu zvláštní, kdyby tomu mělo být jinak. Zní to provokativně že? Připomeňme si ale, čím vlastně je Bible, kterou držíte v ruce. Jedná se o překlad hebrejských a řeckých kopií z předchozích kopií původních, nyní ztracených originálů. (Ty k dispozici nemáme, umíte si ale představit co bychom s nimi prováděli?) Během těch stovek let opisování byl samozřejmě obrovský prostor pro nejrůznější pochybení v přenosu informací. Písař mohl být unavený, mohly mu selhat oči nebo paměť, mohl mít velmi chabou znalost řečtiny a nebo například pouze opisoval z nekvalitní kopie.

K dnešnímu dni máme k dispozici mnoho tisíc nejrůznějších starých rukopisů biblických knih v mnoha jazycích. Mnohé z nich jsou datovány do prvních století historie křesťanské církve, další jsou mladšího data. Lze očekávat, že mezi všemi těmi kopiemi nenajdeme rozdíly? Považte následující situaci - jednoho dne bych se rozhodl přepsat svoji tištěnou Bibli do textového editoru s cílem ji pak rozesílat v mailech po světě. Jsem ale slabý na oči, přepracovaný a roztěkaný, přičemž po několika dlouhých dnech mne to navíc přestane bavit. Opravdu byste nyní čekali, že při přepisu neudělám žádnou chybu? Že mnou bude Bůh vždy třást abych se probudil, když se mi z únavy zavírají oči? Že mi z nebes spustí lepší brýle nebo rovnou oči spraví? Že zkrátka v každém případě vždy zařídí, abych se žádných okolností nikdy nespletl? Je to samozřejmě možné, ale ne příliš pravděpodobné. Kdepak. To či ono evangelium nebo Pavlův list byly s velkou pravděpodobností naposledy zcela bezchybné pouze v okamžiku, kdy existovaly jako originály. Když začaly být opisovány a překládány, logicky se začaly objevovat také drobné nepřesnosti. Máme teď tedy propadat panice a strachovat se o racionalitu naší víry?

S jakými chybami se tedy vlastně v Bibli setkáváme?

Dr. Dan Wallace, který je profesorem novozákonních studií a prezidentem Centra pro studium novozákonních rukopisů (Center for the Study of New Testament Manuscripts), uvádí čtyři druhy nepřesností, které se v novozákonních rukopisech mohou vyskytovat. (1)

 

1. Odchylky v hláskování

Unavený písař omylem poměrně jednoduše vynechá nebo přidá písmenko, což může při troše štěstí vyústit i v komické sdělení. V jednom rukopise Pavlova dopisu Tesalonickým například stojí, že se k nim velký apoštol spolu se svými spolupracovníky chovali jako „koně". Chyba vznikla špatným přepisem řeckého slova pro výraz „něžný" (epioi), který opisovatel zapsal jako „hippoi" (koně). Zdaleka nejčastější „chybou", či lépe řečeno textovou variantou v tomto okruhu je umístění, nebo vypuštění řeckého znaku „", který se vkládá na konec určitých slov, jsou-li následována jinými slovy začínajícími na souhlásku. Je to podobné jako chybovat ve volbě členu „an" před slovem „dog" v angličtině - nepřesnost se sice objeví v textu, nemá ale žádný vliv na jeho význam. Ze všech známých textových chyb jsou právě tyto druhy nepřesností zodpovědné za zhruba 80% všech textových variant, které se v rukopisech novozákonních knih objevují.



2. Jiné drobné odchylky

Do této kategorie patří další velká část domnělých „chyb v Bibli". Vezměme například užití synonym. Opisovatel třeba namísto pravděpodobného původního „Ježíš", napíše „Pán". Jindy zase v ojedinělém rukopise najdeme zájmeno „On" namísto přímého „Ježíš" v situaci, kdy je z kontextu evidentní, že právě o Ježíši je řeč. Nebo se podívejme na jiný příklad v této kategorii. Sdělení obsažené ve větě „Ježíš miluje Jana" lze v řečtině vyjádřit minimálně 16 různými způsoby, aniž by jakýkoliv z těchto způsobů vyžadoval jiný český překlad, než ten uvedený na počátku této věty. Smysl zůstává stejný. Je to proto, že starořečtina je poměrně velmi komplikovaný jazyk s velkým množstvím variant ve větném pořádku, v předponách, příponách a podobně. Před jménem tak například může a nebo nemusí být člen, z hlediska jeho výskytu v určité ojedinělé kopii daného textu však formálně musíme vykázat odchylku. Skeptik ji sice prodá jako „chybu", je ale jasné, že ani zde není třeba se znepokojovat nějakou nejistotou ohledně integrity textu.



3. Odchylky, které jistě nereflektují původní znění textu

Tato třetí kategorie nepřesností reprezentuje již relativně velice malé procento. Jedná se o textové varianty, jenž se objevují buď v jediném rukopise a nebo ve skupinách rukopisů, které s vysokou pravděpodobností nereflektují originální text. V první epištole Tesalonickým 2:9 se například v jednom pozdním středověkém opise namísto „Boží evangelium", vyskytuje „Kristovo evangelium". Všechny známé předešlé kopie uvádějí termín „Boží evangelium", a tak jakkoliv by taková odchylka mohla být potenciálně teologicky významná, je přesto naprosto irelevantní, neboť zcela určitě neodráží původní informaci apoštola Pavla. Pozdní středověký písař mohl stěží zachovat původní znění, zatímco by toto znění desítkám jeho předchůdců ušlo. Nebo jiný příklad. V pozdních opisech se lze čas od času setkat s pokusy o harmonizaci. Sestávají z evidentních snah písaře sladit méně známou biblickou pasáž s jinou, k ní paralelní. Takové pokusy, k nimž určitě docházelo nejčastěji s pomýleně dobrými úmysly, lze velice dobře detekovat, přičemž i zde platí, že nejsme vůbec na pochybách o podobě původního textu.



4. Odchylky, které jsou teologicky důležité a teoreticky mohou představovat původní text

Poslední kategorií chyb v Bibli je ta jediná, která vůbec stojí za řeč. Je reprezentována maximálně jedním procentem všech známých odchylek, přičemž prakticky žádná z těchto nejasností nevytváří sebemenší tlak na jakoukoliv křesťanskou doktrínu. Jedním z nejlepších a největších problémů tohoto druhu nalezneme v Janově evangeliu, kde se ve verších 7:53 až 8:11 mluví o ženě přistižené při cizoložoství a následné Ježíšově nádherné odpovědi těm, kteří jej chtěli obvinit („Hoď první kamenem, kdo jsi bez hříchu"). Tento příběh není obsažen v nejranějších řeckých rukopisech ani překladech a žádný řecky píšící autor jej prvních jedenáct let existence křesťanství nezmiňuje. V našich Biblích se objevuje s poznámkou, že text je velice pravděpodobně pozdější křesťanská interpolace. Jsou tedy dobré důvody jej za původní nepovažovat, v každém případě však, i kdyby nakrásně v původním textu figuroval, žádný teologický poprask nenastane. Příběh totiž ani v nejmenším nemění náš pohled na Ježíše a jeho jednání či názory zformované na základě 99,5% textu, které nikdo nezpochybňuje. Příběh je navíc navzdory tomu, že nejspíše nebyl součástí originálního Janova evangelia, zřejmě opravdu autentický, na čemž se dnes většina badatelů shodne.

Zatím tedy nic převratného že? Jaké jsou tedy další z těch „velkých„ nejasností naplňující naši jednoprocentní kategorii? Jsou již v podstatě jenom dvě. První z nich je bezprostřední závěr Markova evangelia (16:9-20), na jehož zahrnutí do našich Biblí se odborníci neshodnou. Situace tu není tak jednoznačná jako v případě příběhu o cizoložnici výše, obecně je ale poměrně podobná. Nejstarší a nejspolehlivější rukopisy příběh neuvádějí a církevní otcové o něm až na vyjímky nemluví. Jeroným ve čtvrtém století nicméně text zná a píše o tom, že je obsažen pouze ve velmi malém množství jemu známých kopií.

Jak to tedy je? Nevíme, každopádně to ale není nijak zvlášť důležité. Text totiž nepřináší vůbec nic, co by bylo nové či v jakémkoliv rozporu se zbytkem Nového zákona (jazyky viz Skutky 2:1, křest viz Skutky 2:38 a boží ochrana před jedovatými hady pro prvotní šiřitele křesťanské zvěsti viz Skutky 28:3). Jako poslední z výraznějších problémů této kategorie bývá uváděna věta v prvním Janově listu 5:7-8, která explicitně mluví o třech osobách Trojice. Zde je ale situace poměrně hodně přehledná. Víme dobře, že se v žádných řeckých rukopisech text až do šestnáctého století nikdy nevyskytoval, zato se ale objevil v některých rukopisech latinských, kam jej snad omylem vepsal písař, jenž si v přepisované kopii nevšiml toho, že se jedná o text pod čarou. Víme také, že Erasmus tuto triniční formuli do svého kritického vydání řeckého textu zahrnul v návaznosti na politický tlak, kterému na počátku šestnáctého století čelil. Udělal to navzdory tomu, že žádný řecký text s tímto zněním neměl k dispozici.

O skutečnosti, že text do Nového zákona nepatří tedy vědí učenci už několik set let a ani zde se tak neskrývá žádný prostor pro skandální odhalení. Někteří polovzdělaní kritici sice budou tvrdit, že tato chyba stojí za vývojem naší nauky o Trojici, to je ale samozřejmě omyl. Trojice byla jasně prohlášená již na koncilu v Konstantinopoli v roce 381 po Kristu - kdy tento text nebyl znám a nemohl proto být zohledněn. Zmíněný koncil doktrínu o Trojici vyhlásil na podkladě jiných a nikdy nezpochybňovaných novozákonních pasáží, ze kterých nauka o trojjediném Bohu jasně vyplývá (Mat. 28:19, Ef. 1:3-14, Jan 14-16). V této kategorii nejzávažnějších textových variant to samozřejmě ještě není vše, ale výše zmíněné patří k tomu zdaleka nejdiskutovanějšímu. Další jsou poměrně nepodstatné drobnosti typu nejistoty, zda Pavel v listu Římanům 5:1 původně hodlal napsat „Máme pokoj" a nebo „Mějme pokoj". Ať už je původním textem první a nebo druhá varianta, obojí je v souladu s Pavlovým myšlením a teologií tak, jak je patrné z jeho jiných pasáží, o které se žádné spory nevedou. (2)

Někteří ultraskeptičtí autoři se v poslední době snaží téma nafouknout a vrhnout na normativní dokument křesťanstva stín pochybností. Textový kritik Bart Ehrman ve svých posledních dvou knihách vydělal velké peníze na tom, jak šikovně dopad textových variant zveličil s cílem podlomit důvěru v to, že skutečně ve svých rukou máme text reprezentující původní znění. Ono to ostatně není vůbec těžké. Stačí se zmínit o tom, že počet těchto textových variant se odhaduje na 200 000. Čtenář již podle Ehrmana nemusí vědět, že těch, které jsou skutečně jakýmkoliv způsobem závažné je pod jedno procento z tohoto množství, a že se dle slov Bruce Metzgera „nikterak netýkají centrálních dogmat křesťanství."(3) Profesoři Geisler a Nix píší o tom, že „Nový zákon se dochoval v čistší podobě, než kterákoliv jiná slavná kniha - lze říci, že 99,5 procenta obsahu Bible je nezkresleno". (4)

Ehrman nepovažuje za nutné zmínit ani to, že ono velké množství (v drtivé většině naprosto bezvýznamných) textových variant je vynuceno obrovským počtem dochovaným rukopisů, což je mimochodem pro starověké dílo naprosto bezprecedentní a pro restaurátora původního znění textu ideální stav (řeckých rukopisů Nového zákona máme téměř šest tisíc, zatímco průměrný počet dochovalých kopií jiných děl starověku je zhruba deset). Čím více materiálu totiž máme, tím je pravděpodobnost výskytu drobné nesrovnalosti větší. Výraznou roli hraje i způsob kalkulace počtu variant. Pokud je například jedno slovo s jiným pravopisem ve dvou tisícovkách rukopisů, počítá se to jako dva tisíce variant, což bude bez vysvětlení vypadat jako náramně velká nepříjemnost, o kterou se ale ve skutečnosti nejedná.

Toto vše poučení skeptici v čele s Bartem Ehrmanem vědí, ale obvykle o tom nemluví. O to cennější pak nicméně je, když ve vzácné chvilce upřímnosti nepřímo přiznají, že jejich proklamace mají jiný, než faktický důvod. Příkladem je již zmíněný Bart Ehrman, který přiznává: „Ze všech...textových variant nalezených mezi našimi rukopisy je většina z nich naprosto nevýznamná pro cokoliv jiného, než poukázání na to, že opisovači občas nezvládli hláskovat a nebo udržet koncentraci lépe, než kdokoliv z nás....Tito lidé se snažili zachovat textovou tradici...jejich nejvyšším zájmem bylo tuto tradici věrně předat dál....většina z nich nepochybně odvedla dobrou práci v tom, že text reprodukovali tak, jak jej převzali." (5) Bart Ehrman ví jak se věci opravdu mají. Ví to o to více, že mu bylo dáno privilegium studovat u nedávno zesnulého profesora Bruce Metzgera z Princetonu, dle slov samotného Ehrmana nejlepšího textového kritika druhé poloviny dvacátého století. Právě citací z rozhovoru, který s nim vedl Lee Strobel, bych chtěl tento článek zakončit.

Jak se všechna ta desetiletí vzdělávání, studia, psaní učebnic a bádání v nejjemnějších detailech novozákonních textů projevila na vaší osobní víře?" zeptal jsem se.

„Víte", řekl tónem, z něhož bylo cítit radost z možnosti hovořit o tomto tématu, „když vidím s jakou spolehlivostí se nám tyto materiály dochovaly, kolik máme kopií a jak jsou některé z nich staré, moje osobní víra získala širší základ."

„Takže vědecký přístup vaši víru nezředil..."

Ani mně nenechal dokončit větu.

„Právě naopak," zdůraznil, „posílil ji. Celý život jsem si kladl otázky, podrobně jsem zkoumal novozákonní text, prováděl jsem důkladná studia a dnes s naprostou jistotou vím, že moje víra v Ježíše má dobrý základ".

Na chvíli se odmlčel a zkoumal výraz mého obličeje. Potom důrazně dodal:

"Velmi dobrý základ." (6)

 

Tento materiál publikován se souhlasem www.rozumnavira.cz.

 

 

 

 

 

 

 


 

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one